Pripjat a Černobyl byly odstaveny po výbuchu reaktoru v r. 1986
© R.Vicups/Shutterstock
Moderní války způsobuji poškození ekosystémů, počínaje nadměrnou spotřebou rostlin a živočichů až po požáry a znečištění. které ničí prostředí, spolu s vypouštěním skleníkových plynů z průmyslových objektů. Biota se obnovuje postupně z přítomných druhů, které se jen pomalu rozmnožují. Může trvat staletí, než se obnoví les. Proto Ženevská úmluva požaduje od válčících států ochranu přírodního prostředí proti "plošným, dlouhotrvajícím a krutým škodám" a zakazuje metody a válečné prostředky "které způsobují a nebo se očekává že budou působit" takové škody.. Takové škody bezpochyby vzniknou při použití jaderných zbraní. V Černobylu na Ukrajině, kde jaderný reaktor explodoval v r. 1986, mnoho činností půdy se obnovilo během 30 let, ale jiné vlivy na biotu mohou trvat mnohem déle. Nebezpečí pro ekosféru plynoucí z vícenásobného použití jaderných zbraní zahrnuje i možnost vzniku 'nukleární zimy' s omezeným růstem rostlin po několik let.
Selhání vlády
Budovy a stromy zničené válkou v Čečensku © V.Melnik/Shutterstock
V zemích, kde probíhá válka, vláda selhala. Lidstvo se vyvinulo evolucí ve společnosti jiných soutěžících zvířecích předků. Vlivem nebezpečí agresivní soupeřivosti vznikla nutnost definovat pravidla soužití a kontroly chování jednotlivců ve společnosti. Postupem času, poměrně nedávno, United Nations a jiné světové organizace formálně shrnuly výsledky jednání o úrovni ideálního standartu chování ve společnostech a consensus vedl ke vzniku formálních pravidel jako na příklad Ženevské dohody. Různé společností svá vnitřní pravidla časem mění, ale je třeba, aby se tak stalo jejich vlastním způsobem a rychlostí. Moderní komunikace může tyto změny urychlit, ale disinformace může vést k polarizaci rozporů a vyvolat agresi.
Nepřímý impakt a možnosti globálních a místních řešení.
Labutě mírumilovně obeplouvají válečnou lod'.
Nepřímý efekt války může těžce poškodit celou ekosféru. Lidstvo musí nejen vést válku s COVID-19, ale je také současně vystaveno mnohem větší hrozbě klimatických změn. Vítězství nad tímto nebezpečím vyžaduje jednotný přístup a také ekonomickou sílu všech států, aby se podařilo finančně zajistil přechod k obnovitelným zdrojům energie. Agresivní vnitrostátní přístup a mezistátní rozpory poškodí nejen státní ekonomii, ale mohou také odvrátit pozornost veřejnosti od nutnosti postarat se nyní o řešení následků klimatických změn. Taková agresivní a rozporuplná situace mezi různými státy se může ještě dále zhoršit restrikcemi na mezistátní šíření informací a vnitrostátně polarizací internetu. Když média nasměrují veřejné názory jinam, místní obyvatelstvo, které pracuje s půdou a zvířectvem, se přestane zabývat tím, co příroda potřebuje a přestane přispívat do společného úsilí a boje proti změnám klimatu.
Internet však otevírá příležitosti pro šíření informací, které mohou být stejně významné jako jeho hrozba kulturní integritě. Konsensuální dohoda je podkladem činnosti United Nations, stejně tak je consensus v otázkách mnoha zájmů dúležitý pro místní vládu. Internet poskytuje možnost t.zv. glokální governance (globální společně s lokální), například místní znalosti a výsledky sledování výměnou za rady a směrnice od globálního vedení (jako v tomto systému). Vyšší organizace a konsensuální rozhodování múže dát lidstvu čas, aby se zjistilo, jak řízení aktivity jednotlivců nebo mnohočetných skupin může lépe pracovat na celostátnínebo federální úrovni.