Ochrana, rekonstrukce a podpora přírodních zdrojů

Ochrana přírody

Jak se mění rozmanitost přírody v závislosti na našem využívání země © Chris Heward/GWCT

Ochrana a řízení přírodních území a procesů je důležitá, pokud existuje velký tlak na přírodu. Pro druhy, které se z ekosystémů snadno vytrácejí jsou důležitá refugia, území která slouží jako zásobárna pro regeneraci. Bohatství druhů přežívajících ve zbytcích nedotčených oblastí v některých tropických, zemích je stále vysoké a vyžaduje pouze ochranu, bez potřeby regenerace. Mimo tato území je ideální formou ochrany přírody vytvoření tzv. ochranářského kontinua, kdy území pod plnou ochranou jsou obklopena zónami a spojována koridory z území, kde je lidské zasahování omezováno a vytváří se tak mosaika. Pokud přírodní rezervace tvoří ostrovy v moři intenzivního využívání, jsou ohroženy šířením znečišťujících látek, ztrátou vody a jsou méně schopná udržet populace vzácných druhů. Zonace také umožňuje místním více se angažovat v místní ochraně přírody a ušetřit za cesty a vstupné při návštěvě vzdálených bohatých území. V Namibii, Jižní Africe a v Zimbabwe více území a populací velké zvěře existuje mimo národní parky než v nich, kvůli lovu i kvůli pozorování zvěře. Taková zonace je zvláště vhodná kvůli druhům, které místní obyvatelé tolerují jen tehdy, pokud škody, které působí jsou vynahrazeny z loveckých poplatků nebo jiným způsobem. Co se zaplatí, zůstává.

Obnova a vylepšování přírody

Obnova pobřežních mangrovů, photo © Marco Quesada

Ačkoliv už asi 15% zemského povrchu je nějakým způsobem chráněno, ekosystémy využívané lidmi jsou stále více degradovány a ztráta druhů pokračuje kvůli rostoucím lidským nárokům na potraviny a suroviny. Problémy plynoucí z výstavby infrastruktury, jako jsou silnice, přehrady, elektrovody a větrné elektrárny mohou být často zmenšeny, pokud se využije vhodných opatření. Jestliže je problémem ztráta prostoru, nepatrná změna ve využívání půdy, která někdy ve skutečnosti prospěje zemědělství, lesnictví a zahradnictví může mít významný efekt na bohatství přírody. Ptačí budky, "broučí úkryty", přechodné vegetační pruhy a rozmanitost ve využití ploch jsou dobrými příklady. Daleko víc práce je třeba vynaložit na tuto "rekonciliační ekologii" a její hladké začlenění do hospodaření s krajinou (včetně městské) a infrastruktury.

Jestliže sklizeň potravin z přírody se liší od předchozí udržitelné úrovně, (např. masa pro trhy v rostoucích městech), je nezbytné vyjednat stupeň ochrany s obcemi a postavit ho na moderních poznatcích vědy i na tradičních místních vědomostech. Všeobecné přijetí ochrany přírody veřejností je zpomalováno společnostmi, které nechtějí přenášet odpovědnost za řízení ekosystémů na nejnižší vhodnou úroveň ("ekosystémový přístup") a přesvědčením, že je lepší potlačovat vývoj, než vyrovnávat lidský vliv managementem a rehabilitací přírody. Ačkoliv rehabilitace je často uváděna v oficiální strategii, její uplatňování je řídké. Úřady a další instituce vyžadují lepší spolupráci při rehabilitacích jak s místními komunitami, tak obecně se všemi, kdo se zabývají krajinou a divokými druhy. Zájmové společnosti mohou sehrát zvláštní úlohy, jako když sokolníci navrhují elektrovody bezpečné pro ptáky a ornitologové hledají vhodná a bezpečná místa pro větrné elektrárny.

Městské ekosystémy

Různorodost rostlinstva podporuje také různorodost živočichů © Jamesteohart/Shutterstock

Ochrana a návrat rozmanitosti přírody se netýkají jenom venkova, ale také městských oblastí, protože každý z nás závisí na přírodě kvůli potravě, čisté vodě, dýchatelnému vzduchu a stabilnímu klimatu. Zahrady, parky, "zelené plíce" a "smaragdové náhrdelníky" obklopující městské části vytvářejí zisk, protože zařizování služeb pro lidi a ostatní živé tvory je potřebné všude. Navíc, lidé žijící ve městech se často vracejí na venkov a potřebují rozumět přírodě, jestliže mají smysluplně podporovat venkovské komunity.